Havířov a Luhačovice - výlet kolem Vyškova 6.9.2008

09.09.2008 14:09

          V 5,00 hod ráno vyrazila naše skupina na cestu do Havířova. Řízení autobusku se, jako vloni, ujal pan Silnica s navigátorkou paní Silnicovou. Cesta začala celkem dobře, dolili jsme asi 15 l vody, vyrobili zátku na nádobku chladiče a už jsme si to šupajdili na dálnici směrem na Brno. Autobus jel krásně, teplota se držela na 90 °C, kluci zpívali a zdálo se, že nic Bulldokům nezabrání v dobytí dvou vítězství.
         Jak to tak bývá, ne vše se vydaří. Po Martinem zařízené zastávce na Rohlence (ještě teď mu za to děkuji) se svižně, ale bezpečně, řítíme směrem na Olomouc. V tom se ve stoupání k Vyškovu objevuje kolem našeho vozidla neproniknutelná mlha, začíná být cítit spálená guma, pan Silnica míří ke krajnici a na mě jde divný pocit, že si dnes softbal nezahrajeme.
         Vystupujeme z autobusu a zjišťujeme, že se s ním opravdu dál nedá jet. V 6,40 volám do Havířova, ať s námi nepočítají. Po nějaké hodince se otci a synu Silnicovým podaří stopnout dodávku, která odtáhne autobus do Vyškova. Kromě řidiče všichni vesele vyrážíme asfaltkou vedle dálnice za ním. Za hoďku a půl jsme na benzince u autobusu.
         Za chvíli po nás přijíždí Svobodovi s druhým autobusem, zapřahují a odjíždí. Čtyři dobrodruzi z naší skupiny jedou s nimi a my ostatní vyrážíme na vlak. Snovik nás neomylně dovede k nádraží, zde nastupujeme do rychlíku a cestu si někteří z nás opravdu vychutnávají. Nejprve svačinka od Helči – řízečky a zákuseček a pak vlající toaletní papír, tekoucí voda kolem vlaku i v kupé, spousta srandy a blbostí. Naštěstí je to rychlík a tak nás mohou vysadit až v Brně. No, ale tam vysedáme dobrovolně, a protože máme čas, jdeme na pivo k Pegasovi. Hrozný zážitek – nedobré podmíráky a na konec si číšník řekne o dýško!! No jdeme si spravit chuť do Středověké restaurace. Začátek dobrý – pěkné prostředí, úslužný číšník. Po tom co jsme po něm několikrát chtěli vodu zdarma a Mara chtěl neperlivou a oni měli jemně perlivou, dostává se nám pouze té vody a pak už číšníka nevidíme. Zato nás obsluhuje další „profesionálka“ která je tam poprvé a tak neví, co se vaří. Nicméně se najíme, napijeme, naučíme se novou písničku a odcházíme.
         Osobákem do Ladné celkem v klidu, jenom se potíme jako buvolové a ne jako buldoci. Cestu z Ladné mám spojenou s nehorázným vedrem a nebezpečně se blížícím vlkem. U Janohradu se už zakousl a tak nevyužívám možnosti občerstvení a „pádím“ k domovu.
         Po ošetření a odpočinku se nějakou divnou náhodou dostáváme k Silnicům na dvůr. Zde se v bujaré zábavě dopracujeme až k pozdní večerní hodině. Když Jirka oblečený skáče do bazénu a Vojta ho ukládá spát, jdeme taky domů.
         Nakonec den dopadl celkem dobře, doufám, že i Mara byl s tvorbou rozvrhu úspěšný. Softbal odehrajeme někdy jindy.
 

Kouč