"Kdo by neznal Buldoky" - Vlastimil Kubát

02.04.2013 16:49

 

Vlastimil Kubát, malý velký muž, který softballu věnoval svůj život a veškerý volný čas. Díky lidem, jako je on, se softball dostal k nám na jih Moravy. Rukama mu prošel bezpočet mladých hráčů ze silné břeclavské líhně "V současné době máme v různých přípravkách na ZŠ přes 70 lidiček" popisuje Vlastimil současnou hráčskou situaci a hodnotí kooperaci Lednice a Břeclavi: "Spolupráce v oblasti školních soutěží byla plodná a pomalu začíná přinášet i své ovoce." 

 

1. Kdy ses poprvé setkal se softballem? Jak vypadaly tvoje začátky a kde všude jsi působil?

Někdy v roce 1976 - 1977 jsme hráli na pseudoskautském táboře v Senoradech hru "americký pasák". Tehdy ještě bez rukavic, vysoustruženou dřevěnou pálkou, chytač neměl žádné vybavení. První rukavice jsme zakoupili někdy počátkem 80. let - to bylo slávy! Některé z těch nejstarších "batosek" ještě donedávna sloužily. Pak jeden z vedoucích dovezl z Ameriky dokonce hliníkovou pálku, pak se přidala maska a snad i plastron pro catchera a postupně toho bylo víc a víc. V 80. letech jsme chodili už hrávat téměř každou neděli na Pastvisko - bývalý členové tohoto oddílu a současní instruktoři. V takovém nějakém podivném složení jsme také vyjeli na první turnaj do Prahy, kde jsme skončili bezkonkurenčně poslední. Někam do 80.let také spadá tradice prvomájových turnajů, na které se scházeli původně také jenom bývalí či současní členové oddílu a jejich známí, později i družstva dalších podobně zaměřených oddílu, které si sem tam softball zahráli jako my třeba na táboře. Zlom nastal, když na turnaje začali jezdit opravdová softballová družstva - pamatuji, že z těch prvních to byli nějací baseballisti ze Senice. To bylo pozdvižení. My jsme potom byli u nich na slow-pitchovém turnaji. Potom někdy nebo možná ve stejném roce dojel poprvé Sever Brno a nastala éra "Moravské softballové asociace" a objevili se junioři z Kunovic, Templář Hodonín a další družstva a samozřejmě i tehdejší softballisti z Lednice, jen nevím jestli už to tehdy byli Bulldoci. Někdy v té době se z bývalých skautů zformovalo břeclavské WSC - jediný tým, za který jsem kdy hrál softbal "závodně". Ale dlouho to netrvalo. Vždycky jsem se víc věnoval trénování mládeže a po jednom takovém tréninku mě Dušan Tran naboural na kole řídítky do lopatky a od té doby mám opakující se potíže s ramenem a bylo dohráno.

 

2. Kdy vzniklo WSC a proč už prakticky neexistuje? Já jsem hrával ještě za WSC juniory, ale to snad byly poslední sezóny tohoto týmu. Kdy se WSC rozpadl a co znamená ta zkratka?

Tak datum si nepamatuju. Ani přesný rok, ale muselo to být někdy kolem roku 1996 - 1997. Asi by se to dalo dopátrat přesněji. Taky se to vázalo k prvomájovému turnaji, kdy jsme dávali dohromady družstvo z našeho woodcrafterského kmene Wannawega a jeho přátel. Odtud také ten název. V té době jsem taky začal pracovat na DDM v Poštorné - pozdější Duhovka a od toho roku 1997 - 1998 jsme začali organizovat i školní soutěž. Z lednických kluků si pamatuju akorát Jirku Silnicu a pak tebe, Happyho (Michal Šťastný) a Gajdoša (Michal Gajda), ale to už bylo později. V rámci Moravské softballové asociace jsme se zapojili do jakési juniorsko - kadetské ligy. Vím, že kromě nás tam byli Seveřani z Brna, Dračice a Univerzita - kadetky, které vedl tenkrát legendární Vašek. Pamatuju, že jsme proti nim hráli v Pisárkách a protože nás bylo málo, tak jsme hráli s Perníkem (Milan Pernický) v zadním poli. Vím, že v té době za naši juniory začali hrát kluci z Luhačovic a když se kádr WSC zúžil natolik, že se nedalo poskládat družstvo, tak přešli někteří chlapi do Luhačovic. Ale to už jsem u toho nebyl. Odhaduji, že to bylo před obnovením softballu v Lednici, jinak by přece rovnou přešli k vám:-)

Kluky jsem postupně předával Perníkovi, Vaškovi Bachmanovi a nakonec Oldovi Melskému, se kterým byli snad 2x na open juniorů a to je to období, kdy ses tam asi někdy vyskytnul ty.

Asi by stálo za to dát dohromady historii břeclavsko - lednického softballu. Bratři Perničtí toho taky pamatují.

 

3. Od roku 1997 se tedy věnuješ trénování především dětí. Dalo by se říct, kolik mladých softballistů jsi vychoval? Jaké úspěchy jsi se svými svěřenci zaznamenal? 

Vypočítat kolik dětí mi takhle prošlo rukama asi nedokážu. Zkusím to jinak. Vzpomenu si kolik to bylo generací. V každé to bylo tak kolem těch 12 hráčů - často jsme měli stejné potíže jako Bulldoci s tím, aby nás vůbec bylo dost na turnaj. Z té první z toho roku 1997, která se později stala i základem WSC nikdo u softballu nezůstal. Pak tam byla silná generace kolem Marka Vejrosty, tam u softballu i po ZŠ pokračoval on, 

Tomáš Křivánek a Luboš Šulc, přestože on tam začal rovnou jako můj asistent. Tato generace byla taky ta, která hrála i na open MČR juniorů. Ta skončila někdy kolem roku 2004 - 2005. V roce 2006 jsme obnovili kroužek a o rok později se kvůli nedostatku lidí spojili se ZŠ Slovácká a to byla parta kolem Učňa - v roce 2010 vyhráli MČR ZŠ a byli 8. na MČR kadetů a o rok později 7. na open MČR juniorů. Softbalu se nadále věnují už jen tři Učeň (Jakub Holobrádek), Majkl (Michal Holobrádek) a Tejda (Tadeáš Kubát). První dva jmenovaní jsou v juniorském výběru a Učeň byl na MS v Argentině. Když to tak od oka spočítám, tak celkem to mohlo být okolo 60 - 80 lidí. Takže poměr těch, co přešli do dospělé kategorie byl poměrně nízký. Rekreační přístup se změnil v roce 2010, účastí kadetů ve 2.lize, kdy jsem se začal softballu věnovat více jako sportu, než pohybové aktivitě.

V současné době máme v různých přípravkách na ZŠ přes 70 lidiček a věřím, že ze silné žákovské kategorie by mohlo u softballu zůstat víc hráčů. Kluci chtějí do reprezentace, do extraligy, do MLB:-)

 

4. Nějaký čas už probíhá úzká spolupráce mezi Duhovkou a Bulldogs Lednice (ZŠ Lednice). Jak to celé začalo a jaké jsou plány na letošní sezónu, popř. do budoucna? 

Já si ani nevzpomenu. Jestli jste se někdy neobjevili na prvomájovém turnaji v těch devadesátých letech a tam jsem se s Koučem domluvil, že by bylo fajn mít aspoň pro děcka nějakou pravidelnější soutěž. Nebo potom až na nějakém turnaji, který pořádal Sever u nich v Brně na letišti. Fakt nevím. Nicméně, myslím, že spolupráce v oblasti školních soutěží byla plodná a pomalu začíná přinášet i své ovoce. V Břeclavi i Lednici jsou teď silná družstva a díky vzájemnému hostování můžeme v tomto roce být úspěšní (tzn. minimálně se dostat do extraligy) v obou kategoriích kadetech i žácích. Do budoucna bych si přál větší prolínání, tak abychom byli schopní postavit silný juniorský tým, aby kluci zůstali pohromadě pro ligu juniorů, open MČR, vhodně doplňovali chlapské družstvo a snad potom snad konečně vybojovali i tu 2.ligu. 

  

5. Svoje místo jako trenér jsi našel i mezi mužským týmem Buldoků. Jaké jsou rozdíly mezi trénováním žáků/kadetů a mužů?

U děcek je to jednodušší v tom, že dětí méně rozumí softballu než trenér (méně do toho kekají, méně si dělají věci "po svém"), ale mají větší chuť hrát než ti dospělí. Mají víc času. Jsou ochotní chodit trénovat 2 - 3 - 4 x týdně. Mají vyšší cíle. Často i vyšší cíle než hrát softball právě za Buldoky. Chlapi mají víc zkušeností, ale jejich cíle a chuť pro ně něco udělat se bohužel s věkem snižují.

 

6. Softballu věnuješ hodně času. Je některý den v týdnu, kdy bys nebyl na tréninku nebo se nevěnoval svým hráčům? 

Každý den v týdnu máme ranní trénink nadhozů od 7.00 do 7.45 před školou. Pondělí - středa - pátek míváme společné tréninky - to pendluji mezi ZŠ Slováckou, Kupkovou, Charvatskou, Gymnáziem a občas i Lednicí. Úterý a čtvrtek mívám odpoledne jiné kroužky. Pokud nejsou celovíkendové turnaje, tak mám volno v sobotu (teď už mě umí ale Tejda s Lukynem (Lukáš Kubát) vytáhnout třeba na Pastvisko (travnatá plocha ve Star Břeclavi, pozn. red.), že si chtějí něco potrénovat a potřebují mě k tomu) a v neděli se občas ukážu na tréninku mužů.

 

7.     Kam bys to chtěl jako trenér dotáhnout?

Já osobně snad ani nikam. Nepřemýšlel jsem, že bych měl trénovat někoho jiného než Bulldoky a Duhovku :-) Spíš, přemýšlím, kam by to mohla dotáhnout ta družstva. Jestli jsi tu otázku myslel takto, tak letos s žáky na bednu, s kadety aspoň do extraligy a s Bulldoky k nějaké dohodě či vizi kam dál. S ohledem na reálné možnosti současných hráčů. 
 

8.     Máš i jine koníčky než softball?

Čtu, hraji na kytaru a ze všeho nejraději jezdím někam ven si zatábořit. Ale na to mi už nezbývá moc času a taky v poslední době nemám moc s kým.

 

autor:        Standa