Finálový turnaj kadetů

Finálový turnaj kadetů

Bez jednoho dne přesně po půl roce od kvalifikačního turnaje proběhl turnaj finálový. Ten měl určit mezi pěti extraligovými celky, dvěma nejlepšími celky z druhé ligy a vítězem ligy třetí konečné pořadí kadetských týmů pro letošní rok.

My jsme odjížděli na turnaj s cílem vybojovat konečné 4. místo. Znamenalo to v sobotu si zařídit postup do čtvrtfinále. Tam se pokud možno utkat s týmem Joudrs Praha, tohoto extraligistu jsme letos už porazili a postoupit tak do semifinále. Tím bychom obsadili nejhůře konečné čtvrté místo. Plán je jedna věc, ale realizace je věc jiná a většinou nebývá tak jednoduchá jako to plánování.

Jako pátý tým Extraligy jsme byli nasazeni do skupiny B, v níž byly celky ze druhé a třetí ligy. Postupně jsme se tedy střetli s Ledenicemi (druhý tým druhé ligy, pro nás zcela neznámý ale s kvalitní pověstí), Sezimovým Ústím (jehož porážkou v kvalifikaci jsme si zařídili postup do Extraligy) a Chomutovem (tým, který se rozhodl hrát a vyhrát třetí ligu a tím se nominovat do závěrečného turnaje, ve třetí lize není povinnost objíždět všechny ligové turnaje, takže můžete jet jenom na ty nejbližší, a tam uspět).

První tým z této skupiny se v nedělním čtvrtfinále střetl se čtvrtým týmem skupiny 4 extraligových týmů. Druhý tým se pak střetl se třetím z extraligové skupiny. O 7. a 8. místo se nehrálo, ostatní místa pak byla postupně rozdělována na základě výsledků z dalších play-offových zápasů.

Po sobotě jsme šli usínat se splněnou polovinou našeho plánu – v neděli budeme hrát s Joudrs. Jediný škraloup na našem sobotním výkonu byl zápas se Sezimovým Ústím. To nám ve druhé směně bodově odskočilo a naši kluci to zabalili, a zápas odevzdaně prohráli. Neděle ale byl z tohoto pohledu jiná. Ráno „příjemných“ 5°C, zbytková mlha a všudypřítomné vlhko. Co víc si přát pro „nejdůležitější“ zápas sezóny. V průběhu všech šesti směn byl k vidění krásný softbal. Skóre i štěstěna se přelévaly z jedné strany na druhou. Ve druhé směně ruplo v zádech naší ostravské posile třetímu hráči lineupu a musel ho vystřídat malý Filip Bukovský. Ten v poli zahrál úžasně, chytil velmi těžký aut ze vzduchu a ani po zemi za něj žádný odpal neprošel, ale na pálce se mu vůbec nedařilo. V páté směně, kdy jsme měli zahraný jeden aut a prázdné pole, vyhlásil rozhodčí námi zahraný druhý aut na první metě – určitě těsná situace, ale dostatečně dlouhou dobu se rozmýšlel, než aut vyhlásil. Hned pak se ozval vedoucí domácího týmu a situaci rozporoval. Rozhodčí po poradě svůj verdikt změnil. V tu chvíli jsme o bod vedli. Následoval aut a čtvrtý pálkař ve směně poslal míč do zadního pole. Dlouhý odpal, náš polař byl pod míčem včas, ale udělal svoji tradiční chybku, místo toho, aby počkal, až míč spadne do rukavice, tak po něm chňapnul. Míč hranou koše vyrazil do faulboolu a než jsme jej stačili přihrát domů, oba Pražáci doběhli. V šesté směně jsme žádný bod nepřidali a tak jsme o bod prohráli. Prostě měli jsme trochu víc smůly než bychom si přáli. Nicméně výkon to byl výborný, chyby hráčů i rozhodčích k softbalu patří.

Čili nám nezbylo než zabojovat o páté místo. Soupeřem nám byl překvapivě celek z Mostu. Celek, který měl určitě ambice na vítězství, se nakonec bil o páté místo. A souboj to byl víc než vyrovnaný. Nám skvěle vyšel nástup do utkání, první směnu jsme vyhráli 4 :1. Pak v průběhu vyrovnaného zápasu jsme ještě dva body proti jednomu soupeřovu přidali a na začátku páté směny jsme vedli 6 : 2. Pak přišel nádherný dvoubodový homerun, bohužel se body připisovaly na mostecké konto. Mosťáky to tak povzbudilo, že i další pálkaři našli díry v naší obraně a skóre vyrovnali. Nám šla na pálku silnější část lineupu, tak to vypadalo slibně. Nicméně jsme z útoku nic nevytěžili. Nyní šlo o to udržet Most také bez bodu a tím zápas posunout do tiebreaku. Ale Most šel na pálku od začátku. Znamenalo to, první dva pálkaře vyautovat, pak dát metu zdarma dalším dvěma pálkařům a vyautovat pátého v pořadí. Tím bychom na tiebreak také dostali slabší mostecké pálkaře. Vše fungovalo až do šestého nadhozu na pátého pálkaře. Ten byl v průběhu zápasu na pálce třikrát a vždy byl vyautovaný ve vnitřním poli. Měl dva strajky a dva boly. Pak poslal odpal do zadního pole vedle Jarka Žifčáka, ten dělal, co mohl, aby na míč dosáhl, ale nakonec mu ještě půl metru chybělo. Pochopitelně, že hráč ze druhé mety skóroval a na nás zbylo konečné šesté místo v republice.

Celkový pocit z turnaje mám dobrý. Až na jeden zápas jsme hráli zodpovědně a ani soupeři nešetřili chválou na předvedené výkony. Výsledek sice není podle přání, nicméně udělali jsme, co se dalo, abychom si přání vyplnili.

Kouč