Milan Pernický #28

Posty:                3B, 1B, OF

Datum narození:     10.5.1973

Výška:            

Házecí ruka:      pravá

Pálka:                pravý box

V klubu od:        2009

Statistiky:

2013

G PAB AB H Avg 2B 3B HR IHR TB SA R RBI BB HB SOL SOS HS FO SB CS SBA
26 60 45 11 244 2 0 1 0 15 319 15 4 7 4 6 10 1 2 3 1 75

Předchozí roky:                                                                                                          

2014 Bulldogs Lednice
2013 Bulldogs Lednice
2012 Bulldogs Lednice
2011 Bulldogs Lednice
2010 Bulldogs Lednice
2009 Bulldogs Lednice
2008 Taypan Luhačovice
2007 Taypan Luhačovice
2006 WSC Břeclav
2005 WSC Břeclav

 

Fotogalerie: Milan Pernický #28

 

Publikováno 21.5. - 

Po delší odmlce je tu další ze série rozhovorů. Tentokrát jsem si promluvil s novopečeným veteránským mistrem republiky "Perníkem". Milan prošel, stejně jako většina buldoků z břeclavské líhně, několika týmy, než zakotvil u Buldoků. "To byly dřevní doby, učili jsme se všechno sami, neměli pořádné nadhazovače, ale o to zábavnější to bylo. Za WSC jsem dokonce v několika zápasech kečroval… ", říká o svém působení ve WSC Břeclav otec dvou softbalistů, kteří se zatím pohybují v žákovských týmech.

 

1.     Kdy ses poprvé setkal se softballem? Jak vypadaly tvoje začátky a kde všude jsi působil?

Poprvé? To je tak dávno, že už si to ani pořádně nepamatuju. Když jsem byl malý kluk a chodil jsem do břeclavského Plamenu, tak se tam soft v jisté podobě hrával. Jako ostatní členové jsem se i já začal zúčastňovat tradičního každoročního Prvomájového turnaje na Pastvisku, pak jsem do toho zatáhl svoje spolužáky na gymplu, pak jsem chvíli trénoval baseball během výšky v Karviné a mezitím vznikl softballový klub WSC Břeclav. To pamatují i Pajda, Devon a další lidi, které ale asi ani neznáš. Prvomájové turnaje jsme potom organizovali my a jezdil na ně i kluci z Lednice – zárodek budoucích Buldoků.

S Michalem Doleželem ze Severu Brno jsme zakládali Moravskou softballovou asociaci, v té jsem byl tuším aj nějaký funkcionář... to byla sranda. Pár zápasů a kvalifikaci o 2. ligu jsem si jeden rok zahrál za Tažné ptáky Brno. To byl Jambo a jeho parta v době, kdy byli ještě v juniorském věku. Pak jsem pár sezón odehrál za Taypan Luhačovice, ale pak jsem se začal zdravotně docela rozpadat… V Luhačkách jsme se ale tuším potkali, ne? Nebo minuli? Už ani nevím.

No a nakonec jsem zabloudil do Buldoků…

 

2.       Jak vypadal softball ve WSC a v Luhačovicích?

Na dobu aktivního WSC docela rád vzpomínám. To byly dřevní doby, učili jsme se všechno sami, neměli pořádné nadhazovače, ale o to zábavnější to bylo. Za WSC jsem dokonce v několika zápasech kečroval… Ale přesto jsme nějaké výsledky měli, dokonce i v oblasti mládeže, když naši mladí byli na open mistrovství republiky.

V Luhačovicích to už bylo něco jiného, už jenom proto, že se hrála jiná soutěž, to byla už oblastní – moravská liga pod ČSA. Zážitky jak ze samotné hry, tak i z toho kolem se nedají zapomenout. Když zmíním jméno Eston, tak asi chápeš, ne?

3.       Jak ses dostal k Buldokům?

Když jsem se vyhrabal z těch zdravotních trablů, tak se mi už nechtělo jezdit až do Luhačovic. A brácha stejně už hrál za Buldoky, tak jsem se tam přihlásil taky.

4.     Na jakém postu tě můžeme vidět nejčastěji?

Nejčastěji někde na zemi, jak si rozcvičuju záda… a pak během zápasu asi na lavičce…

Ale ne, pokud hraju, tak buď na první metě, nebo někde v zadním poli. Občas vyštípu Kouče ze třetí mety.

 

5.      Máš nějaké zápasové rituály, které tě udržují v klidu a koncentrovaného?

Ani ne. I když vlastně asi jo, ale jsou to spíš podvědomé pohyby – upravování rukavice, rovnání čepičky. A pokud se náhodou někdo bude cítit trapně, že na něho mrkám, tak to si zkouším, jestli mám v pořádku kontaktní čočky.

Ale hlavně si každý zápas užívám s vědomím, že by klidně mohl být poslední…

6.      Jaké máš na zádech číslo a proč?

Nosím číslo 28. Proč? To je jednoduché – když jsem přišel do Buldoků, zrovna tam končil Víťan Vejrosta, a tak jsem po něm zdědil dres s tímto číslem…

7.      Co si myslíš o soutěži, kterou hrajeme a co říkáš na 3. Ligu, která by se měla příští rok rozehrát?

Oblastní soutěž trochu upadá, se mi zdá… Nicméně i tak se tam dají zažít krásné zápasy. A co se týče 3. ligy – pokud dostane trochu pevnější pravidla, než má (jinak jako zpestření sezóny hodně příjemný) Interpohár, mohl by to být přínos jak pro nás, tak pro týmy, kde se třeba oblastní soutěž vůbec nehraje.

8.      Máš i jiné koníčky než softball?

Mám, ale není na ně nějak moc času. Rád si vyjedu na kole, sem tam nějaká turistika, v zimě běžky. Rád hrávám deskové hry.

9.      Co tvoji dva synové? Rostou z nich taky softbalisti po tátovi?

Oba dva zatím rostou. Oba dva hrají softbal (příp. T-ball) zatím ve své žákovské kategorii. Zdá se, že je to zatím baví (po tátovi), ale zatím su lepší já…

10.   Tvůj nejlepší zážitek s Buldoky mimo hřiště?

Dobrých zážitků s Buldoky mimo hřiště bylo vícero, je těžké některý vybrat. Vzpomínám si třeba na koupačku v Sedlčanech, hraní „indoor softballu“ tamtéž, neskutečnou obsluhu v Praze v hospodě U Hloupého Honzy, ragby v sokolovně v Luhačovicích, slovní fotbal v Kostelci…

 

autor:        Standa