Vojtěch Pinkava #2

Posty:                2B, OF, SS

Datum narození:     1.8.1988

Výška:               181 cm

Házecí ruka:      pravá

Pálka:                pravý box

V klubu od:        2007

 

Statistiky:

2013
G PAB AB H Avg 2B 3B HR IHR TB SA R RBI BB HB SOL SOS HS FO SB CS SBA
22 63 47 15 319 3 0 1 1 24 511 17 10 8 2 1 6 8 3 8 0 100

 

Předchozí roky:                                                                                                   

2014 Bulldogs Lednice
2013 Bulldogs Lednice
2012 Bulldogs Lednice
2011 Bulldogs Lednice
2010 Bulldogs Lednice
2009 Bulldogs Lednice
2008 Bulldogs Lednice
2007 Bulldogs Lednice

 

Fotogalerie: Vojtěch Pinkava #2

"Kdo by neznal Buldoky" - Vojtěch Pinkava

1.      Jak ses dostal k softbalu a co tě k němu přivedlo?

Moje cesta na softbalová, tehdy ještě ve většině škvárová hřiště, vedla, tak jako u nemalé části bulldoků, přes současného kouče a nenahraditelného hráče na třetí metě Standu Straškrábu coby vedoucího školního softballového kroužku. Ačkoli je třeba říct, že největší podíl, pokud si dobře vzpomínám, na tom měl můj bratr, který je v současné době také bulldokem. Byl jsem v páté třídě a brácha mě přemlouval, že mám jít také na trénink. No a já jsem šel. Vydrželo mně to však jen dva roky. Potom jsem na dlouhá léta na softball zanevřel.

2.      Byl jsi taky u vzniku Bulldogs Lednice. Co si vybavíš, když zavzpomínáš?

Je třeba říct, že u samotného vzniku jsem nebyl, tedy alespoň ne moc aktivně. Sice jsem chodil trénovat s klukama ji několik měsíců před začátkem první sezóny, ale na samotné organizaci oddílu jsem se nepodílel a ani jsem nebyl součástí oné prvotní myšlenky oddíl založit.

3.      V první sezoně jsi relativně často chyběl na zápasech i trénincích, čím to bylo?

Hrával jsem v té době ještě fotbal, měl jsem přítelkyni, ne že bych to na ni chtěl svádět, ale softball mě ještě tolik nepřitahoval. Pamatuji si, že na oslavě našich prvních narozenin si mě kouč vzal stranou a promlouval mně do duše, že by bylo fajn, kdybych se bulldokům začal věnovat intenzivněji a že by byla škoda, kdybych přestal hrát. Do ničeho mě však nenutil, jen mě popostrčil, no a já ho vyslyšel.

4.      Hraješ i jiné sporty, popř. máš i jiné koníčky?

Aktivně jiné sporty nehraju. Dřív jsem aktivně hrával fotbal v místním fotbalovém oddílu, ale přístup nejen hráčů, ale i „fotbalových fanoušků“ a funkcionářů mě od tohoto krásného sportu odradil a to se také přispělo k tomu, že jsem se zaměřil na softball. Každopádně si fotbal velmi rád zahraju.

Pro zábavu jsem dřív hodně hrával florbal, taky hokej na kolečkových bruslích, ale to už je opravdu hodně dávno.

V současnosti si rád zajdu na squash s přáteli, občas si jdu zaběhat, v neděli chodíme hrát na dvě hodinky volejbal, jsem vášnivý bruslař jak na ledě, tak na kolečkových bruslích no a největší láskou je pro mě kolo. Poslední dva roky jsme s klukama ze školy byli jezdit po českých horách, protože v okolí Lednice si těch kopců moc neužijem. Z mimosportovních aktivit bych jmenoval četbu. 

5.      Jaká činnost na hřišti ti jde nejlépe a s jakou naopak bojuješ?

Obecně mě nebaví trénink pálky, což se docela výrazně projevuje na mých pálkařských výkonech. Takže tam je co zlepšovat. Na druhou stranu mě baví polařina. Můžu těžit z jisté univerzálnosti v obraně, postupem času jsem prošel spoustou postů. Prostě kam je potřeba mě dát, tak tam si stoupnu a snad je na mně na daném postě spoleh. No a možná nejlépe ze všeho mně jde běh po metách, navíc si ho opravdu užívám.

6.      Jaké máš ambice, kam bys to chtěl v softbale dotáhnout?

V téhle oblasti si nekladu vysoké cíle. Softball hraju pro potěšení. Nenutím se do tréninků, zkrátka si jednou, dvakrát týdně protáhnu tělo na tréninku a těším se na zápas. Ačkoliv pokud by se podařilo konečně trošku rozumné hřiště, tak bych si asi rád vyzkoušel druhou ligu.

7.      Jaký je tvůj post na hřišti? Chtěl bys hrát i nějaký jiný?

Jak jsem říkal, prošel jsem spoustou postů. Začátky jsem trávil v outfieldu, kam se rád občas vrátím, hlavně když se hodně pálí. V infieldu jste mě mohli vidět na spojce a na dvojce. Nejraději mám asi dvojku a hned za ní je střední zadní pole.

Pokud by byla postupem času možnost, tak bych si rád zahrál i třetí metu a v budoucnu, třeba až mě v obraně nahradí šikovnější hráči, bych chtěl organizovat útok jako kouč.

8.      V čem jsou buldoci silní a na čem je potřeba zapracovat před nadcházející sezónou?

Ačkoliv si myslím, že týmový duch už není takový, jaký byl v počátcích, tak pořád je velmi silným pozitivním prvkem. Dalším aspektem je mládí hráčů, ačkoliv nám to někteří spoluhráči trochu kazí, a nadšení pro hru. Zapracovat je potřeba na pálce, řekl bych i sehranosti a to jak v obraně, tak v útoku. A taky je třeba nějak zapracovat na tom, aby nás na zápasy jezdilo vždycky aspoň jedenáct hráčů.

9.      Jaký je tvůj názor na soutěž, kterou hrajeme?

V naší soutěži mně chybí více soupeřů – 4 je opravdu málo. Tak to aspoň kompenzujeme cestováním po interpohárech. A taky bych uvítal větší kvalitu soupeřů.

10.   Máš nějaké zápasové rituály, které tě udržují v klidu a koncentrovaného?

Dlouho jsem přemýšlel, ale nic mě nenapadlo. Snad jen to, že si vždycky stěžuju, že je málo času na rozcvičení.

11.   Jaké máš na zádech číslo a proč?

Tohle je zajímavý příběh. Když jsme měli mít první dresy, tak jsme si měli rozmyslet, jaké chceme číslo. Tak jsem rozmýšlel. Především nad čísly, které jsem nosil na fotbalovém dresu, ale moc jsem to neřešil. Jednoho dne při procházce se zmíněnou přítelkyní zazvonil telefon. Na druhé straně Standa. Ptal se mě, co chcu na tom dresu za číslo. Já pořád nevěděl, tak jsem se otočil na přítelkyni a řekl jí: „Řekni číslo od jedné do devadesátidevíti.“  Moc to nechápala, ale nakonec řekla dva. Od té doby mě dvojka zdobí na každém utkání.

12.   Tvůj nejlepší zážitek s Buldoky mimo hřiště?

V tom nepřeberném množství si netroufám nějaký označit za nejlepší. Každopádně rád vzpomínám na víkend na Vranově, večery na interpohárech, i když chodívám velmi často spát hned po posledním zápase. Nenahraditelné jsou i večery, kdy si v Lednici s klukama zajdem na jedno. Výborný byl i Guláš a s tím spojená akce u Jirky Silnici a samozřejmě oslavy buldočích narozenin.

13.   Co považuješ za své největší softballové úspěchy?

Asi největšího úspěchu jsem paradoxně dosáhl mimo oddíl Buldoků a to na akademických hrách v rámci VUT v Brně. V roce 2009 jsme skončili jako třetí nejlepší tým a v roce 2012 dokonce jako druhý nejlepší univerzitní tým v ČR. S Buldokama bych zmínil druhé místo na interpoháru v Praze.